Síť, brána, most


Napadá mě, že to slavný český písničkářství potřebuje nějakou příjemnou vzpruhu. Je totiž hodně různejch akcí, akciček, open-mic večerů, řetězců opakujících se recitálů nebo mini-festiválků, na kterých jsou k vidění a k slyšení naprostý kulturní písničkářský perly, který se televizním médiím sice vyhejbaj, ale minout je znamená bejt ochuzen a napomáhat TV popkultuře válcovat kulturní vkus. Logickej závěr je pokusit se nějak propojit lidi a akce, který se týkají písničkářů, poskytnout světu ucelenější představu o síle a podhoubí českýho písničkářství, nabídnout písničkářům i organizátorům prostor pro sdílení a prezentaci. Takže jsem vytvořil koncept portálu pro písničkáře, kterej už funguje v testovacím režimu a hledám spolehlivý a nadšený parťáky do týmu. Jestli Tě to zajímá, ozvi se na janostrov@email.cz!

infolk.cz - písně v lidech


http://www.janostrov.cz


Přidáno: 1. 03. 2013, 11:55:14

Kdy je kapela?


Jan Ostrov & band Písničkář je písňotvůrce, osamělej jezdec, krotitel můzy nebo její oběť. Skladatel, zpěvák, autor i interpret. Nezáleží na škatulce, definici žánru nebo účesu. Anebo záleží?

Mít kapelu je jednoduše krásný. Hrát sám je krásně jednoduchý - odpadá dohadování se spoluhráči, vysvětlování svých představ a frustrující slevování z nich. Odpadá fůra času strávených ve zkušebně a únavný harcování s hromadou aparatury, její stavění i rozebírání, zapojování a ladění zvuku včetně improvizace v případě nenadálých poruch a technických vrtochů.

Rád hraju sám, po svým a jednoduše. Mít vedle sebe ale další muzikatny je svůdný pomyšlení. Obtížně se mu odolává, snadno se mu podléhá.

Takže je Jan Ostrov písničkář, osamělej trubadůr svý třeskutě tklivý či strašidelný poezie? Anebo je Jan Ostrov kapela, která příležitostně čítá více než jednoho muže?
Kdy je kapela?

Ať se setkáme v jakýmkoli skupenství, nechte se unýst & okouzlit! Nezůstaňte u prvního dojmu! Je to tam! Charisma, osud, sex, krev, láska, pravda i lež! Každýmu, kdo se odváží cokoli z toho objevit, věnuju píseň!
Howgh!




Díky za Vaše dojmy & vzkazy!


Přidáno: 1.09.2012, 11:55:04

Zenová báseň

Kdesi na severu se rozpadl tající ledovec. Vlny jsou ještě příliš daleko, ale něco tu zavání. Přistihl jsem se, jak čichám k umělé květině.


Každej den je konfrontací mezi mnou a tím, co se mi řítí do tváře. Ať je to očekávanej harmonogram, trhlina ve všedním stereotypu nebo rozjetá lokomotiva. Je hřích uzavřít den a zůstat nezměněn?

Každej den je setkáním. Slunce, vítr, cesty - zkuste se jim vysmát do tváře! Lidské bytosti, jejich stíny, démoni, andělé a jiní tvorové.

Každej den má svůj příběh. Je jednou kapitolou, pečetí, otiskem. Má vyšumět v zapomenutí? Má jím bejt pohrdnuto, má pozbejt ceny?

Nevím proč mi to trvalo tak dlouho. Možná proto, že je to příliš jednoduchý. Záměrně opomíjím původní účel fenoménu jménem TWITTER a dělám si z něj sbírku básní. Tím jsem našel příhodnej prostor, kam zapisuju svoje soukromý setkání s životem. Jakkoli to zní pateticky nebo přiblble, myslím tím ten křehkej pomíjivej obraz okamžiků, se kterýma se někdy uprostřed obyčejných dnů míjím. Nechci, abys mi rozuměl. Ber anebo nech. Mě je to jedno.



Nebudu si už hrát se slovy. Nebudu hledat jiný úhel pohledu. To jsem si předsevzal, když jsem šel nahý napříč rozkvetlým makovým polem.


Máš-li zrovna něco na jazyku, napiš, jsem zvědavej!


Přidáno: 10. 09. 2012, 11:40:22

Nikdo není ostrov


Sem tam mi někdo předhodí rčení: Žádný člověk není ostrov.

Někdo to řekne s lehkým pousmáním, někdo důležitě povytáhne obočí. Přemejšlel jsem, jestli se tím myslí, že žádnej člověk není Ostrov, čímž by byla povážlivě vyvyšovaná nebo naopak popíraná moje existence anebo jestli citací zvláštních mouder dodává si člověk na vážnosti anebo jestli vlastně jen tak polohlasem lidi mluví sami k sobě & o sobě a já to náhodou zaslechnu...

Ve snaze bejt úplně ze všech nejvíc nejchytřejší jsem pátral po zdroji.
Aby teda bylo jasno, je to výrok muže jménem John Donne (1571 – 1631). Synek z bohatý rodiny, kterej uměl stejně rozhazovat jako se v nejpříhodnější čas zastavit a vyskočit na hřbet osudu. Stal se postupně osobou vlivnou a vysoce společensky postavenou, poslancem (v době, kdy poslancování nebylo placenou, nýbrž čestnou funkcí, což mi v dnešních relacích připadá zajímavý), knězem anglikánský církve, básníkem. A ta věc s ostrovem zní po překladu nějak takhle:

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

Dovětkem ořezanýho citátu o ostrovech je docela pěkná apokalypsa

Vidíte a já jsem žil v bludu, že pod otřepanou frází o zvonící hraně, je podepsanej Hemingway. On si přitom jen z týhle citace udělal motto pro knihu. Citovati klasiky, kteří citujou další klasiky, je klasika nejklasičtější.

Tak. To jsem si chtěl jen poznamenat, protože mi to přijde zajímavý. I když to může vypadat jako prkotina.

A jestli jste dočetli až sem, prozradím vám pravej význam tý pravdivý věty:

Žádný člověk není ostrov. Není ostrov jako Ostrov.


http://www.janostrov.cz


Přidáno: 13. 10. 2011, 15:21:37

PF 2011


Předsevzetí a přání jsou jako zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Slova absolutně nehmatatelný jako puls mrtvýho muže nebo starýho roku, abych nebyl až tak morbidní. Jediný smysluplný předsevzetí je přát si něco, co se může splnit. A když se to splní, tak aby to zahřálo u srdce. A když už to zahřeje, kdo chce ať se zasměje, tak si pak potichu a vnitřně nelhat, že zázraky nejsou...


http://www.janostrov.cz


Přidáno: 1. 1. 2011, 15:26:35

Open Mic


Některý místa mají svou magii. A nezáleží na tom, jestli jsou růžový nebo černý, navoněný nebo pochybný. Podobně i některý lidi mají kouzlo. A to bez ohledu na postavení, jméno, majetek či zásluhy. A nejinak i některý společenský neb kulturní události jsou strhující. Stejně jako rychlost světla ve vakuu – na ničem nezávisí. Ani na konvencích, ani na tradici, ani na aktuálním století či módní vlně.
A jsou konstelace v prostoru a v čase, kdy se takovýhle osobnosti a události protnou v jednom místě.
Existuje mnoho takovejch momentů, který vznikají nahodile. A existuje několik nadšenců, kteří jdou takovým svátkům vstříc. Přičemž se nesnaží sejmout kouzlo nahodilýho, jen připraví prostor, půdu pro nerušenej vzrůst týhle divoký květiny.

Tak až někdy budete chtít spatřit něco jinýho než vymydlenou digitální televizní estrádu, zažízníte-li po autentickým zážitku a kontaktu, zajděte na některej z večerů s přízviskem Open Mic!
Open Mic staví na osvědčeným newyorským modelu Greenwich Village šedesátejch let. Jde o formát, kterým prošli snad všichni písničkáři slavných jmen. Obvykle se pořádá v kavárně nebo baru, kde se na pódiu střídají hudebníci nebo zpěváci a hrají jednu nebo dvě písničky. K dispozici je krátkej přesně ohraničenej čas a mikrofon, kterýho se může zmocnit v podstatě každej, kdo chce prezentovat svoje umění. Ať už se jedná o píseň, skladbu, recitativ, jednotlivce nebo celou kapelu. Během večera se může vystřídat klidně 10 nebo 30 účinkujících a mohou to být slavní a zkušení, ale i začínající hudebníci. Nesoutěží se v tom, kdo je lepší. Hrají se skladby vlastní nebo převzaté, zpívané v jakémkoliv jazyce. Publikum tvoří přísedící v kavárně nebo pozvaní přátelé a známí. Kdo někdy zkoušel zazpívat písničku, ten to musí znát!

Během Open Mic večera můžete zažít úplně všechno. Může přijít kouzelník, Kristus nebo mýtus. A nebezpečí, že budete nadšení, je nebezpečný!

Pro názornost pár slov o posledním Open Micu, kterýho jsem byl svědkem. OPEN MIKE No.6 v Rock Cafe 26.září 2010. Legenda undergroundu a veterán The Plastik People Vratislav Brabenec doprovázející piano zpěvačky Flanny Sheridan na nátrubek saxofonu vyštrachanej z kapsy. Potulnej bard jakoby z jinýho světa Jiří Wehle s harfou a třeskutou poezií. Justin Lavash, Alasdair Bouch s písničkařením přetaveným do blues, soulu a čeho všeho. Kaplan Bros s jejich elektronickejma hejblátkama a krabičkama. Osmiletá Janička Kepková, hyperaktivní TV showstar s bílou myší. Zdvořilej a pohostinnej organizátor Majk za pochodu řešící všechny výpadky a změny. Několik vesmírů v jednom. Každej přileje svůj benzín do ohnivý řeky. Co na tom, že ozvučení nebylo bez kazu. Co na tom, že Rock Cafe je zakouřenej pajzl.

Ovšem spojujete-li si kulturní zážitek s dobrým čajem nebo kávou objednanou bez pocitu nepatřičného přání, chcete-li si posedět bez kouře, navštivte na nejvyšší míru zušlechtěnej Open Mic pořádanej Janem Řepkou, probíhající měsíc co měsíc v pražský kavárně Potrvá. Rozhodně naleznete víc, než jste očekávali!

Vzhledem ke stavu kultury se možná brzy navrátí doba, kdy zpěváci a umělci všeho druhu budou objíždět zemi a hrát jen na nároží či v hospodě a odměnou jim bude to, co vyberou do klobouku. Odměnou tvrdě vydřenou, leč spravedlivou. Kdo nechytne za srdce, bude o hladu. Kdo nejde za srdcem, zkamení. Open Mic je dobrej trénink. Pro posluchače i hudebníka. Bere za srdce.


http://www.janostrov.cz


Přidáno: 30. 09. 2010, 10:47:56

Soutěž o okurkovou zeleň z výprodeje



Když zuří živel tzv. okurkové sezóny, přichází chvíle pro všechny ty neseriózní, potlačované, v běžném všedním roce nepřijatelné výroky, výkřiky a výzvy. Je to zelený čas hravosti. Bezvětří, kdy morbidita se přechází úsměvem, poezie bývá citována a exploze je žádána! Láska je málo! Život si žádá víc!

Nač opatrnost, nač se držet zpátky?!
Kdo si přihodí???

V poslední letní dny jedni jedí sledě, jiní jedlíky sleďů jen sledují.

Přišláplo masíčko máslíčku mašličku!

Násilníci na silnici naslinili si sliznici!

Ukrojili kus krajíce ukrajinci ukrajince u krajnice!

Skamarádí-li se s karamelou zkaramelizovaný chameleón v kavárně?

Vytunelovali-li tu tuleni nevylovitelným tuňákům kolonii?

Nezdokonaluji-li technologii nebo zdokonaluji-li ji?

Němá měňavka rozmělňuje jehně jemně!

Němě sněme směle!




http://www.janostrov.cz


Přidáno: 7. 09. 2010, 09:28:01

O démantech před prahem apatie


Stranou kulturních přehledů, mimo zaběhlé kulturní chrámy a stánky, bez velké propagace odehrál se v deštivou první červnovou středu v Liberci koncert dvou písničkářských osobností. V příjemně zaplněné liberecké Čajovně 82 vůní vystoupil v rámci svého Tea-tour australský písničkář Jamison Young a spolu s ním v jednom večeru domácí Jan Ostrov.

Pánové Ostrov a Young zvolili nepříliš obvyklý formát koncertu – střídali se na jevišti vždy po několika písních. Svým osobitým stylem, nadhledem a šarmem překonali riziko násilných přechodů a ztráty individuální atmosféry. Během několika okamžiků vytvořili celistvý prostor, ve kterém se čeština a angličtina i osobitý styl interpretů namíchaly v mistrovsky kořeněnou, pikantní lahůdku.

Jamison Young je archetypem nezávislého umělce. Nepodléhá fóbii z malých akcí, nenechá se natlačit do zaběhlého řetězce show-byznysu, mega-managementu, nákladných studiových nosičů a kampaní, neživí kulturní molochy. Váží si svého posluchače; nenabízí ohnivou show, ale lidské setkání, energeticky nabíjející hudbu, příjemnou až to hladí.

Jan Ostrov patří k osobnostem, kterým velmi sluší komorní prostředí. Pouští se s kolumbovskou troufalostí do nových vod a nedbá protivětrů. Svou originálně proklamovanou orientací chanson d! grunge definuje jinou tvář tvorby a interpretace písní. Rouhavě a svatokrádežně zavírá kapitolu tradičního pojetí chansonu a píše kapitolu zcela novou a dlužno říci, že respektu hodnou. Chybějící stylotvornou teatrálnost lze hodnotit jako živoucí plus. Jan Ostrov zaujme původními silnými písněmi vyznačující se citem, syrovostí i poetikou.

Pro oba interprety platí jedno: Báseň jako ctnost, píseň jako šperk. Překvapení, jako diamant v krabičce od sirek. Nic pro nedvědovské folkomily, nic pro slavíky bez křídel. Tento koncert je pro mne potvrzením, že drahokamy je třeba hledat. Nekřičí z billboardů. Dnešní virtuální všedostupnost a *kdykoli k mání* snadno přerůstá v apatii, kdy stačí natáhnout ruku a před aplikací leda přečíst příbalový leták. Ačkoli instantní uspokojovače chutnají všechny stejně. Neboli nijak.

Nebojme se překročit práh. Drahokamy leží před prahem apatie.

hudební server FOLKtime



Přidáno: 9. 06. 2010, 08:54:41

Uspávanka pro dvě košilky


Když noc svlékne košilku
přichází den na chvilku

jen to jejich setkání
nemá dlouhé trvání

potkají se zase večer
bílou košili když den si svleče

za mnoho nocí mnoho dní
už jim budem podobní



Jan_Ostrov


http://www.janostrov.cz


Přidáno: 7. 04. 2010, 14:52:15

...


Kapou kapky z okapu
neb naopak na okap?

Kapou kapky z okapu
neb naopak na okap?

Kapou kapky z okapu
neb na okap naopak?


Celý text v PDF


http://www.janostrov.cz


Přidáno: 22. 12. 2009, 13:56:40

Zobrazit příspevky:

1-10   11-20   

   

   

koncertynapište mimapa webuZpět

   

Jan Ostrov

PageRank ukazatel

   

Chanson d! grunge
Nejbli koncerty...
NaOstro
Blog alias denek...
Blog
Napite mi...
E-mail
Kontakt - vizitka k vytisknut
Vizitka
8109
Uložit stránku mezi oblíbené = blízké svému srdci...
©  Ostrov